Obchodní dům Prior Brno

Prior, K-Mart a nakonec Tesco.

Jako obchodní dům Prior (později K-Mart a ještě později Tesco), lidově často „Prior nebo Tesco pod nádražím“ bývá označováno brutalistní nákupní centrum které sloužilo v létech 1984–2024 v prostoru jižně od brněnského hlavního nádraží.

Letecký pohled na prostor hlavního nádraží včetně nádražní pošty (vlevo) a obchodního domu Tesco na sklonku léta 2023 kdy společnost Crestyl poprvé zveřejnila záměr budovu zdemolovat. Půdorysně byla budova Prioru podstatně méně zajímavá než z hlediska vertikálního členění. Základní kvárdr doplňovaly tři schodišťové věže a později přistavěný manipulační trakt se sklady, nádvořím a elektrickou rozvodnou. Při pohledu od jihu působil obchodní dům silně industriálním a nepřístupným dojmem, něco mezi věznicí, vodojemem a telefonní ústřednou. Z opačné strany, od severu, nastavoval Prior lidštější tvář. Rozlehlá terasa, v 90. létech umenšená přístavbou prodejního prostoru, mohla skýtat prostor k životu nad úrovní rušného provozu aut v okolí. naneštěstí byly lavičky a další vybavení postupně demontovány kvůli neschopnosti provozovatele i města zajistit v prostoru terasy pořádek a klid. Zvláštní historickou poznámku si zaslouží otvor v ploše terasy, kterým měly dle původního projektu procházet schody (trasa by totiž pokračovala do prostoru uvolněného po zrušení hlavního nádraží) z úrovně terénu na terasu. Po odložení demolice nádraží byly namísto schodiště vybudovány eskalátory kryté vlastní střechou (na snímku vpravo od středu). Pohled na obchodní dům od jihu. K hlavnímu kvádru byla dodatečně přistavěna dvě přízemní křídla, která uzavírají nevelký manipulační dvůr. Užší kvádr vyčnívá 4. až 6. patrem nad plochu prodejních prostor nižšího kvádru. Obvykle bývá nazýván korunou a budí dojem obřích stavebnicových kostek.

Historie

Obchodní dům Prior se stal jedinou, poněkud osamělou, realizovanou stavbou z koncepce vybudování nové obchodní čtvrti (moderního centra) Brna, která vznikla v 60. létech 20. století. Z řady původně čtyř plánovaných velkých obchodních center, která měla vyplnit prostor na hraně historického centra od Dornychu po Malinovského náměstí (dle dobových vizualizací mělo jít zřejmě o čtyři totožné budovy) byl zrealizován (navíc se zpožděním takřka 20 let) pouze Prior a část přilehlé dopravní infrastruktury.

Stavbě Prioru předcházelo nejprve zasypání Svrateckého náhonu, který oblastí protékal od hlavního nádraží obloukem s nádrží v prostoru bývalého Haasova mlýna k Dornychu a posléze zbourání jedné z největších brněnských textilek: Offermanovy továrny na přelomu 50. a 60. let 20. století. Následovala demolice železničního viaduktu, který spojoval přes prostor Wannieckovy strojírny (později Zetor, dnes nákupní centrum Vaňkovka) hlavní nádraží s dolním nádražím v roce 1979 a téhož roku mohla začít samotná stavba nákupního centra. Od samého počátku projektu se počítalo s následným přesunem hlavního nádraží dále na jih (v různých variantách) a uvolnění prostoru mezi Malinovského náměstím a Dornychem pro modetní obchodní zónu s přístupem pěšky, veřejnopu dopravou i autem.

Projekt obchodního domu Prior zpracovali architekti Zdeněk Čihák a Zdeněk Sklepek a samotná stavba trvala 5 let od roku 1979 do roku 1984, kdy byl Prior slavnostně otevřen společně s novým podchodem pod hlavním nádražím a rekonstrukcí celého přednádražního prostoru. Část bývalé železniční spojky mezi dolním a hlavním nádražím byla využita jako pěší zóna propojující v úrovni 1. patra prostor okolo Prioru a hlavního nádraží s taktéž nově domudobaným (výstavba 1977–1985) autobusovým nádražím Zvonařka.

Dříve odstrčená a těžko přístupná industriální část města se stala do určité míry výkladní skříní moderní architektury, kde se uplatniula tehdy populární koncepce oddělení pěší a automobilové vrstvy dopravy. Z hlavního nádraží až ke Zvonařce bylo možné dojít pěšky přímo, rychle a s překonáním automobilové vrstvy po terasách, náspech a mostech (podobná koncepce vznikla přibližně ve stejné době také u hlavního nádraží v Bratislavě). Původní plán byl smělejší a předpokládal napojení pěší zóny na prostor dnešní Masarykovy ulice i Malinovského náměstí ve stejné zvýšené úrovni.

Počátkem 90. let došlo k odprodeji části obchodních domů privatizované společnosti Prior americké firmě K-Mart, která pokračovala v provozování supermarketu v budově. V průběhu 90. let byla prodejní plocha v úrovni 1. patra rozšířena o přístavbu v prostoru terasy dle návrhu architekta Jana Melichara. Společnost K-Mart následně (okolo roku 2000) odprodala budovu britské společnosti Tesco, která ji vlastnila do roku 2017, ve kterém ji prodala developerské firmě Crestyl. Společnost Tesco obchodní dům provozovala do konce roku 2024, v lednu 2025 byla zahájena demolice a během roku 2025 byl dům odstraněn. Na parcele aktuálně končí archeologický výzkum a do roku 2027 zde má vzniknout několik víceúčelových budov spojujících obchdoní, kancelářské a obytné prostory a obkloupujících uzavžřené a kryté atrium.

Popis

Obchodní dům měl podobu rozvrásněného kvádru o výšce čtyř nadzemních podlaží, prolnutého se sedmipodlažním kvádrem (korunou) o výšce sedmi podlaží. K hlavnímu kvádru byly na severní, západní a východní straně přistavěny tři schodišťové věže tak, že vyšší kvádr spojoval prostor mezi východní a západní věží. Původní planované podzemní podlaží nebylo nakonec zrealizováno vzhledem k nepříliš pevnému podloží na místě zavezeného Svrateckého náhonu a nádrže na něm. Celá budova byla proto založena na betnových pilotách. K jižní straně byla dodatečně přistavěna dvě přízemní křídla sloužící jako sklady a trafostanice, která uzavírala manipulační dvůr pro zásobování za hlavní budovou.

Povrch základního kvádru byl rozčleněn světlou omítkou (přízemí a 1. patro) a keramickým obkladem připomínajícím kabřinec (2. a 3. patro). Naproti tomu vyšší kvádr byl tvarově ozvláštněn náznakem betonových stavebnicových modulů tvořících balkony a střídmé cimbuří. Zatímco v hlavním kvádru se ukrývala čtyři podlaží prodejních ploch, tři podlaží v koruně sloužila jako kancelářské zázemí obchodního domu.

Specifickou povrchovou úpravu měly všechny tři externí schodišťové věže z hrubého betonu s masivními svislými drásami. Mezi přízemím a prvním patrem byla ze severní strany domu přistavěna terasa s keramickým povrchem a nápadným masivním ocelovo-betonovým zábradlím. Samostatným uměleckým prvkem byly betonové obklady zábradlí navržené sochařem Milanem Buřivalem. Terasa nepravidelného tvaru byla navržena tak, aby mohla na západní straně navázat na terasu vzniklou po zrušení hlavního nádraží (nezrealizováno) a na východní straně lávkou přes Úzkou ulici na násep zrušené železniční tratě na dolní nádraží, která byla proměněna současně na pěší zónu (zrealizováno). Pěší zóna byla posléze pohlcena nově zbudovaným nákupním centrem Vaňkovka a přesto, že již nevede původní trasou, je určitým odkazem železniční tratě i koncepce pěších lávek a teras z 80. let 20. století. Jižní polovina terasy byla v 90. létech překryta přístavbou nákupní plochy s plechovým obkladem výrazné vínové barvy.

Obchodní dům byl přístupný z úrovně povrchu i z terasy, na kterou bylo možné se dostat po schodišti a eskalátoru později přistavěných na západní straně (od podchodu pod nádražím), jakož i ze schodiště při Úzké ulici a po pěší zóně vedené po bývalém železničním náspu od autobusového nádraží Zvonařka (později skrze nákupní centrum Vaňkovka). Tradiční rozdělení nákupních prostor zahrnovalo supermarket s potravinami v přízemí, elektroniku a domácí potřeby v 1. patře a dva patra oblečení a služeb v nejvyšší části obchodního domu. V tomto uspořádání složil obchodní dům víceméně po celou dobu své existence, nezávisle na aktuálním majiteli.

Od československého Prioru dospěl během svého krátkého života přes americký K-Mart obchodní dům až k britskému Tescu.

Hlavní vstup do obchodního domu nebyl v přízemí, nýbrž z terasy v prvním patře. Na návštěvníky čekal eskalátor vybízející k jízdě vzhůru nebo průchozí chodba k nákupnímu prostoru. Druhé a třetí patro tradičně složily konfekci, první patro elektronice a spotřebnímu zboží a přízemí proslulo rozlehlým supermarketem.

Nákupní plocha v hlavní budově byla od počátku zamýšlena jako jeden velký prostor bez rozdělení, nicméně s možností dodatečné instalace flexibilních příček (též jako protipožárních bariér). Nákupy se však původně odehrávaly u samostatných pokladen dílčích prodejen rozmístěných v prostoru, teporve později byly zřízeny jednotné poklady u vchodu/východu z patra.

V přízemí obchodního domu se nacházel supermarket. V kontextu později budovaných zařízení podobného typu byl výjimečný neobvykle nízkou polohou stropu, což kontrastovalo s jeho značnou nákupní plochou. Ačkoliv se termín supermarket za socializmu nepoužíval, šlo bezesporu o zařízení tohoto typu, navíc zřejmě první v Brně.

Zatímco navenek se Prior pokoušel o jakousi zdobnost omezenou mantinely brutalistního slohu, uvnitř si zachovával striktně fádní až odpudivý vzhled.

Ačkoliv se Prior v 80. létech 20. století představil jako architektonicky progresivní stavba, svým pojetím vybočující z poměrně typizované zástavby, v neveřejné části překvapil návštěvníky použitím jednoduchých, účelných a levných prvků, známých z paneláků nebo jiné sériové výstavby.

Za 45 let své existence byl samozřejmě neustále upravován. Změn doznal nejen prostor hlavního vstupu. Žádnou z nich ovšem nelze nazvat zásadní a původní duch stavby přetrval víceméně celou dobu existence Prioru.

Zajímavým prvkem, svědčícím o laciném řešení vnitřních prostor, byl eskalátor mezi 2. a 3. patrem. Místo svou pásů pohyblivých schodů zde byl instalován pouze jeden, ve směru toliko nahoru, dolů už museli návštěvníci nejvyššího patra po svých (nebo výtahem a ti odvážnější po schodech jedoucích v protisměru).

Totéž místo o necelé dva roky později, po započetí demolice na sklonku roku 2024.

Rušení provozu probíhalo v roce 2024 postupně od nejvyšších poschodí směrem dolů.

Druhé patro původně hostilo prodejnu (převážně?) dámské konfekce.

V zázemí ani při velké snaze nebylo možné nelézt nic progresivního. Strohé pravoúhlé tvary a funkční dopravní a skladovací prostory. Liminální jako v Backrooms.

Prostory se zdály být nekonečné. Zejména za tmy, kdy do nákupní části nepronikalo prakticky žádné světlo a celá byla odkázána jen a pouze na umělé osvětlení.

Vstup do třetího poschodí ze západní schodišťové věže.

Před demolicí uvolnil majitel prostor schodiště ke svobodnému uměleckému vyjádření. To, co zde vzniklo, však působí poněkud rozporuplně.

Komentáře: